U nás doma se pořád něco hledá

Nevím jak u vás, ale u nás doma se pořád něco hledá. Děti jsou opravdu něco zázračného. Stačí 5 minut a byt je vzhůru nohama. Teda alespoň naše „beruška“ to dokáže.

„Rezignuji na klasické uklízení,“

                                                   řvala jsem uvnitř sebe.

Najednou jsem uviděla stát v rohu dětskou lopatu na sníh... 

„Zkusím to,“ říkala jsem si. Přece nikde není napsané, jakým způsobem se má uklízet. Ze všech místností jsem začala hrnout věci různých tvarů směrem do dětského pokoje. Z rohů pokoje jsem shrnula vše na jednu hromadu uprostřed. Věřte tomu nebo ne, i když byla uprostřed velká hora všeho, pokoj vypadal uklizeně.

Z jedné velké hromady se třiceti balónky na válečnou bitvu, dřevěným pexesem, pastelkami, kostkami, hrou s opicemi, papírovými kapesníčky a spoustou dalších věcí se už uklízelo pohádkově. Vše bylo po kupě a tak už jen stačilo vše roztřídit do krabic

 

A víte, co bylo pro mě nejlepší? Nový systém úklidu se zalíbil i synovi a tak další den vyrazil „domácí sníh“ hrnout on.

 

Měla jsem fakt velkou radost. V bytě, kde se již dá projít z kuchyně do pokoje i se zavřenýma očima se ztracená věc hledá o mnoho lépe. Jsem spokojená.

I přesto všechno jsme měli uklízecí krize a to hlavně kvůli lopatě, která byla potřeba na odhrňování sněhu či stavění iglú před domem. Takže i když je radost z úklidu díky lopatě čas od času lepší, stejně se u nás doma pořád něco hledá.

 

Máme doma dvě stejné napáječky s pítkem pro malou dcerku.

Jednu jsme nemohli vůbec najít. Prohledali jsme snad všechno, ani lopatový úklid nepomohl. Vytáhli jsme tedy flašku druhou a světe div se, do večera byla taky pryč.

 

„To snad není možné,“ říkala jsem si a hledala druhou láhev.

 

Konečně. Už ji mám. V šuplíku s hrnci pod pokličkou. Nechápu to. Dívala jsem se tu několikrát! O co bylo mé udivení silnější, bylo zjištění, že ona flaška nebyla tou druhou hledanou, ale tou první. Druhou láhev už jsem rezignovala hledat a hádejte co…? Našla se. Byla ve vaně 🙂

V ten den jsme ztráceli a nalézali ještě spoustu věci, jako třeba dudlík v odpadkovém koši 🙂 

 

A dnes… když otevřu šuplík s oblečením a uvidím láhev či pexeso, usměji se a šuplík zase zavřu…

 

Přece mi tohle krásné období dítěte nemůže utéct…

 

Proč vám ale píši tenhle článek?

Dnes jsem si uvědomila, jak ve hrách, které tvořím, figuruje často hledání něčeho… Proč to tak vlastně dělám? Mám vnitřní pocit, že hledání děti baví. A z praxe zjištěno – je to tak. 

Co jsem si ale uvědomila až dnes je, že hledání nás provází celý život. Přivedla mě k tomu dceruška, která vždy zaboří hlavu do polštáře a zavolá „Kde je?“. Přijde mi to srandovní a tuto hru s ní hraju velmi ráda. Hleděla jsem na ni a říkala si, proč tohle asi dělá? Proč se jí tak líbí hra „na hledání“? Mé myšlenky pracovaly dále.

Proč dětem tvořím hry, kde něco hledají a proč je to baví? Proč miminko hned po narození hledá maminčin prs? Proč lidé hledají svého životního partnera, skvělou práci, zábavu, dobrodružství, alkohol, drogy či Boha?

Lidé chtějí ukonejšit své potřeby a chtějí být spokojeni.

Co z toho všeho však člověka osloví natolik, aby byl naplněný na celý život?

Co myslíte???

Já svou odpověď už našla…

 


A co je pro děti v e-boocích k hledání připraveno?

V e-booku Co podniknout s dětmi? Kramlíkové (kolíčkové) odpoledne se děti vydávají po stopách ztraceného kramlíku. E-book Chci si dát v klidu kávu! Děti, běžte si hrát! je o hledání lístečků pomocí obrázků. Další e-book s názvem Kdo hledá, najde! Aneb uvaříme pudink již má hledání v názvu.

Další e-booky: Vánoční dárek, Krátká procházka s tajemstvím, Hra pro Sabinku, Princezny a rytíři

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *