Pro dnešní děti jedna z běžných hraček, kterou má doma snad každý. Jenže tehdy – asi před 23 lety to bylo jiné. Doma jsme byly 3 sestry, tudíž nějaká panenka se u nás objevila, ale AUTODRÁHA? To bylo něco. Klučičí hračka a jak posloužila. Ty Vánoce jsem strávila převážně v pokojíčku na zemi s mojí super AUTODRÁHOU. Čím jsem ale byla starší, tím jsem si s autodráhou přestávala hrát. Mé zájmy se měnily. A tak autodráha skončila ve skříni. Myslím, že před pár lety jsem ji ukázala Danymu, ale nezaujala ho, takže skříň se stala jejím dlouhodobým domovem.

A teď, po tolika letech, jsem ji vytáhla Amálce. Její nadšení připomínalo to mé z mého dětství. Barevné dílky jsme spolu skládaly a zahýbaly, jak se nám líbilo. Připojovaly jsme most a křižovatku a vytvořily si i tunel. Zkoušely jsme různé možnosti sestavení. Autíčko už nám bohužel nefungovalo, tak jsme použily vláček z jiné sady. Trošku mě to mrzelo, ale dalo se to čekat po takové době nepoužívání. Když přišel Dany ze školy, rád se k nám připojil a tak jsme si hráli všichni. Přidali jsme kostky i další umělou stavebnici. Víte co však bylo velkým překvapením?