„Ach jo,“ povzdychla jsem si a snažila se situací nenechat vytočit.

Cuplíky jsem shrnula na hromádku a začala Amálce ukazovat, k čemu, že se ty drobné věcičky používají. Sunula jsem do dírek kolíčky jeden za druhým s tím, že vytvoříme obrázek auta. Amálka zkoušela cuplíky zastrčit všemi směry, ale nešlo to. Když to po názorné ukázce konečně pochopila, přestalo jí zastrkování cuplíků bavit a pro změnu je začala vytahovat. Jenže tím, že nejsou příliš opotřebované, tak to nešlo. Vzpomněla jsem si na své dětství a na to, že jsem cuplíky z druhé strany promačkávala zpátky. Otočili jsme podložku a ukázala jsem Amálce jak cuplíky vystrkávat zpět.

To bylo to pravé ořechové.

Vystrkávání cuplíků z druhé strany bylo super zážitkem.

Pozastavila jsem se a říkala si, proč jsou hračky většinou určené k jedné věci. Proč se má člověk radovat z toho, že vytvoří na mozaice obrázek, když ho to třeba vůbec nebaví? Proč se autíčko používá na jezdění po zemi a ne třeba na jezdění po stěně? Proč se prodávají kelímky určené k malování barvami? Vždyt co si pamatuji z dětství – odstřihávali jsme část umělé láhve od octu a posloužila stejnému účelu. Proč jsme tímto světem nuceni kupovat panenkám oblečení určené přímo pro konkrétní panenku? Pro panenku jsem si ze zbytku látky ušila, obleček jaký se mi líbil. Zabavila jsem se a vytvořila ho podle svých představ. V dnešní době máme vše pro děti připravené. Zamyslela jsem se krátce a byla jsem velmi ráda, že mi Amálka připomněla, že se věci dají použít i jiným způsobem než jsme zvyklí nebo k čemu jsou určeny. Podívejte se sami, jak se Amálce vystrkávání cuplíků zalíbilo (konec videa je nej 🙂 ).

Po opakované radosti z dalších a dalších cuplíků, které trčely z druhé strany mozaiky, jsem se rozhodla, že nechám Amálku vyzkoušet si s cuplíky i něco jiného. Něco co s nimi chce sama dělat.

Dívala jsem se na ni a uvědomovala si, jak jsou děti svobodné v mysli.

Amálka si vzala červený cuplík a strčila si ho za pas. Zase ta dětská radost když cuplík vypadl nohavicí od tepláků ven. Další, co Amálka vyzkoušela, bylo ležení na cuplíkách. Z její tváře bylo zřejmé, že přemýšlí nad hrbolatostí povrchu a tak vnímá celým tělem. Po chvilce ale usoudila, že ležení na hrbolatém povrchu není moc zábavné a tak vyzkoušela kolíčky házet.

To teprve byla radost 🙂

 

Cuplíky lítaly všude po pokoji. A víte co? Já se nerozčilovala. Nejen, že si Amálka vyzkoušela spoustu věcí s jednoduchými cuplíky z mozaiky a tak získala další informace o tomhle světě, ale také se naučila uklízet. Nabrala jsem sil na domlouvání při uklízení a pustili jsme se do toho. Posbírali jsme všechny cuplíky a vrátili je do krabice. Tam na nás budou čekat, až se zase budeme chtít učit novým věcem…  

Mám pro vás malý úkol:

Zkuste dětem dát nějakou hračku a řekněte jim, ať si s ní zkusí hrát jinak, než je obvyklé. Děti budou muset zapojit fantazii a věřte tomu, že budete překvapeni, co všechno dokážou vymyslet.

A pokud budete mít chuť podělit se o to, s čím si Vaše děti hrály a jak, budu se těšit na příspěvek do komentáře.

Mějte krásný den

Petra