dětem na začátku a na posledním vyznačeném políčku (můžete ho zvýraznit více než tečkou, třeba čtverečkem, obdélníčkem, trojúhelníčkem nebo hvězdičkou) část mapy nebude, protože to už je konec trasy.

     Když budete mapu stříhat, musí vám do každého vystřiženého dílku vyjít zvýrazněný bod (tečka), kde mají děti hledat další část mapy. Takže první dílek dáte dětem do ruky s tím, že je tam vyznačené, kde najdou 2. dílek mapy. Když najdou ten druhý dílek mapy, tak na tom dílku musí být ukázané, kde mají hledat 3. část mapy… a tak dále, takže stříháte mapu tak, že pomyslně jdete po šipkách, a když se dostanete k barevné tečce, tak ustřihnete kus mapy (plánku) s tímto barevným bodem.

A jak fungovala naše hra prakticky?

     Vzala jsem si do kabelky nastříhané části mapy s tím, že na druhou stranu jsem si napsala číslo dílků mapy tak, aby to vycházelo postupně po šipkách. Dále jsem si vzala čistý papír stejného formátu jako je celá mapa a lepidlo. Poslední věc, kterou jsem si s sebou vzala, byl poklad – u nás to byly 4 kytičky z papíru. Dětem jsem na začátku řekla: „Představte si, že jsem doma našla nějaký papírek. Vypadá to jako kousek mapy, je tam vyznačené tečkou nějaké místo a jsou tu šipky. Myslím si, že když půjdeme na tohle místo, něco tam najdeme. Co myslíte? Pojďme to zkusit a uvidíme. Třeba nás šipky dovedou někam dál. Možná k nějakému pokladu.“ U nás to bylo tak, že děti nadšeně šly. Vzali jsme si odrážedlo a koloběžku a vydali se po sídlišti.

     A teď ta nejdůležitější část pro vás jako organizátora hry. Dětem jsem na začátku dala dílek s číslem 1 na zadní straně. Jelikož nebyl čas na to, abych části mapy umístila na jednotlivá místa dopředu, tak jsem to všechno dělala postupně, za pochodu. Takže, dětem jsem dala část mapy s číslem 1, nachystala jsem si část mapy číslo 2, a když jsme došli na to místo označené tečkou na části mapy číslo 1, tak jsem tajně schovala část mapy číslo 2 na místo označené na části mapy číslo 1. Děti tedy na místo tečky na mapě našly druhou část mapy a pak jsme šli dál k další barevné tečce k dalšímu místu, kde jsem zase buď tajně hodila, nebo zastrčila za kmen stromu nebo za patník další část mapy. Když už jsme měli asi tři lístečky, navrhla jsem dětem, že by bylo lepší, začít si mapu lepit na čistý list papíru. Děti souhlasily. Poté se jim mapa i lépe četla a tak snáz hledaly místa s dalšími papírky. Použili jsme asi 17 papírků, ale viděla jsem, že pro naši tříletou Amálku to bylo hodně. Stačilo by 8 až 10. Dany už má 10 let, a tak během cesty zjistil, že ty lístečky jsem nestihla schovat předem a že je tam tajně dávám během cesty. Tak mě začal sledovat a hra pro mě byla více náročná. Nicméně ke konci jsem Danyho zaúkolovala. Zapojil se do schovávání papírků na určitá místa tak, aby je našla Amálka. Když děti došly k cíli, objevily 4 papírové kytičky a donesly mi je. Tím, že mi daly krásné kytičky, prozradila jsem jim malé tajemství. A to, že za tak pěknou hru, kterou jsme si společně užili a za krásné kytičky, které mi daly, si mohou večer pustit pohádku.

     Oba měli velkou radost nejen z pohádky, ale také ze zábavy, která procvičila hlavně Danyho orientaci v prostoru a také postřeh při hledání papírků. Bezvadné bylo i to, že jsem viděla, že si sourozenci pomáhají. Amálka byla nadšená z hledání papírků i přesto, že na odrážedle spadla a rozbila si koleno…Po chvilce pláče řekla: „Kde je další papírek?“ A tak jsme pokračovali dál až do úplného cíle. Takže když budete mít chvíli a budete chtít dětem zpestřit den, můžete nakreslit jednoduchý plánek a stejně jako já vyznačit body s místy kde děti mohou hledat, což je věc, která je hodně baví. Také můžete přidat na papírky nějaké úkoly, co mají dělat, třeba pohoupat se na houpačce nebo udělat deset dřepů, zazpívat písničku o medvědovi nebo cokoli co vás napadne. Přeji hodně zdaru a mnoho úspěchů s vašimi dětmi, které ocení nejen vaší nápaditost, ale hlavně to, že jsou s vámi a cítí vaši blízkost.

Přeji vám pěknou zábavu.

Petra